Sidebar

10
út, pro

BLOGEE
Typography
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

Znásilníš malou holku, ubalíš si cigaretu, nachvíli se pokocháš nad jejím pomalu stydnoucím tělem a pak v klidu odcházíš mezi stromy směrem někam do té hnusně studené tmy. Smrdutý čas se v ten moment zbláznil. Osud udělal kotrmelec, nadmul se a během tvého pokusu o uvědomění si, že jsi prachsprostý vyjebaný úchyl si změnil osud několika dalších lidí na této vyjebané planetě.

 

Před patnácti lety lidi házeli američanům do náručí čerstvě natrhané květy šeříku a jejich tanky vítali rozhodně s větším nadšením, než za pár let vojska Varšavské smlouvy. Před patnácti lety si vylezl z něčí díry na svět a nic pěkného si světu nepřinesl. Otázka, jestli tě matka, nebo otčím bil málo nebo moc, nebo jestli měl nebo neměl, je zbytečná. Vytáhl si svůj pavadlý osud z malé holčičky, aby si do ní vrátil studenou ocel? Proč? Proč mi sakra lezeš v roce 2019 do cesty a otravuješ mě svým prachsprostým životem?

Svým myšlenkovým pochodem, si zničil život rodině a sám sobě. Dostanou tě, neboj....děti se prostě nevraždí. Na víc si neměl, ani po sobě zamést stopy. Kamarádu holčičky, kterou si znásilnil, zabil a ponechal na studené podlaze opuštěného domu, si taky změnil život. Velmi se ho to dotklo a věřil, že tě najde, možná aby se pomstil. Možná ji miloval, možná se v něm probudila jen touha změnit svět. Když po letech opouštěl jako advokát školu, určitě na něho rodiče byli hrdí což se o tobě nedá říci, protože ještě bručíš do ešusu v kopce, kde ještě chvíli pobudeš. Jeho životní cesta pak zkřížila cestu dalším tobě podobným. Někdy více, někdy méně. Ve službách kriminálky pátral po šmejdech tvého kalibru, nezvracel, nebrečel. Spodina společnosti mu procházela pod rukama, aby je posílal jako kriminalista tam, kam patří. Do tmy, do zatracení však pomalu padá sám.  

Čas plynul a přes různá další zajímavé policejní pozice a útvary jejich řady opustil. Lidi si musí občas v životě a hlavě udělat pořádek, aby mohli jít dál. Spálit mosty do minulosti, nadechnout se. Někdy a někde na té křižovatce zastavit, vykašlat se na mapu a švihnout to první lesní kamenitou do prava. Možná na té cestě, kudy nikdy nikdo nejel bude něco, co mu změní život.

Jo, začal si podnikat? Od advokáta k řemeslu? Neblázni. Ale proč ne, když umíš, tak umíš. Za pár let tě sejme buď infarkt, nebo berňák. Vyber si. 

Jo berňák, ten se neptá, defacto infarkt taky ne. Ihned oznamuje a rovnou účtuje. Když živíš patnáct rodin a hraješ si s tím s čím nemáš tak se nediv. Konkurence nespí a úspěch se nepřeje. Zakázky stíháš, to je sice pěkný, ale kamaráde ty zatracený daně se prostě platit občas musí. ne všechny, ale aspoň něco. No a ten životní styl, si srdce taky zapisuje Takže zavíráš firmu? Končíš? Nepiš Babišovi, ten jebat daně umí, podívej kam to dotáhl. Přes vlhké klíny do finanční hlíny. Dluhy tě ženou na úplně jinou cestu a končíš?

Nekončíš, vyžehlíš si infarkt, začneš se hrabat po útesu insolvence a pak padáš volným pádem do studené žumpy zaměstnaneckého vztahu. Otroku - právě si začal pracovat a abys uživil sám sebe a rodinu, daří se? Kurva kolik ti je let, co si v životě zažil a ty nemáš na kočárek pro mimčo? Máš, utrhneš si od huby. Kočárek ti exekutor nevezme.  

Proč mi lezeš do cesty? Abych si na něco vzpoměl? Osvoboď se od toho co tě trápí a chytni jakoukoli příležitost za pačesy a uvědom si, že chlapa s jednou nohou v důchodu se nikdo na nic neptá. Buď máš nebo nemáš koule. Za ten svůj pomotaný život si můžeš sám. Během kotrmelců si se hodně učil a naučil. Získal si tolik přátel, který ti kydkoli podají ruku a dokonce i nepřátel, kteří na tebe už dávno zapoměli. Moji nepřátele náštěstí na mě nezapoměli. Zvládneš bouchnout tou tvou tlapou do stolu. Že ne? Do prdele, kolik chlapů v tvých letech vyrobilo další dítě o které se stará? Život plyne, holička roste a brzo ji bude tolik let, kolik bylo té, která ti změnila život. 

Oba víme, že život si s námi hraje kostky. Moc infaktů člověk nezvládne, jeden, dva? Jsi na dně, tvoje výplata je výsměch tomu co děláš, zaměstnavatel tě drží v šachu, protože nerozumíš pojmu úspory na zlé časy. Makáš jak mourovatý pro potěšení své snad? 

Když jsem tě potkal poprvé, přijel si pozdě a dnes jsi zase přijel pozdě. Mezitím pár týdnů uplavalo a já už předtím říkal, že tu stavbu nedokončíš. Jo mýlil jsem se v tom, že stavba stojí a ty tu stojíš zase. Jenže je to snad moje chyba? Za těch pár týdnů si mohl najít jinou cestu životem a nyní brečíš nad.....mým osudem? Moje dno života bylo daleko hlouběji než tvoje sračky, ve kterých si se brodil. Když sáhneš na dno těch sraček, odkryješ tu pevnou krustu hnilobi, prostrčíš ruku další vrstvou zvratků, tak mi možná po chvilce šátrání můžeš rozčísnout pěšinku, kterou nemám. Nemůžeš se se mnou rovnat v tom co jsme v té hloubce prožily, ale proto tu jsme na křižovatce a povídáme si. Každý půjdeme zase tou svojí cestou, třeba tě někdy zase potkám, třeba se budeš smát a mávat mi s balíkem bankovek před mým blbým xichtem a s doutníkem u huby vyprávět, jak si býval hloupý Tonda. 

Nejsi hloupý, nejsi nešikovný, jen máš na očích špatné brýle. Mám sto chutí ti střelit jednu mezi oči. Ne kvůli tomu, abych ti ublížil, nejsem sadista a věř, že jeden masochista z nás dvou bude sedět na prdeli, ale jen, abych ti sundal ten blbej škleb a brýle. 

Ano, moje práce mě dělá šťastným, mám ji rád a možná nemám tolik zkušeností jako ty, ale když jsem poslal já svého otrokáře na šípek, tak můžeše taky. Protože kamaráde, svoboda je to co ti chybí a co hledáš ve svém životě. Motivaci máš a už prosím mlč. Nestíhám jen kvůli tomu, že tady stojíš a brečíš. 

 

 

Joomla SEF URLs by Artio